Neskutečný už je listopad 2022

Petra Matušková

Ahoj, tak to je mazec.

Teď jsem si vzpomněla, že mám vlastně blogger… a já naposledy psala úplně ani nevím kdy… oooo tak na to už ani nejde napsat moje obligátní "už je to zase doba"…

Tak co se změnilo od ledna roku 2020? Ani nevím kde začít… no milionář stále nejsem, teda aspoň na mém účtě to není vidět. Ale paradoxně mi došlo, že za dobu mého dospělého života určitě nějaký ten milión mými účty proběhl, jen tam nikdy nebyl pohromadě…

Se Standou jsem pořád. Jako nebudem si lhát, někdy je to pěkná horská dráha, ale držíme pořád spolu… a myslím, že spolu asi zůstaneme.

Mým holkám už je 14 a 10 let. Neskutečně to letí, někdy se na ně dívám a říkám si jak se to všechno stalo… A víš co — ještě nevíš, že my máme doma malé baby. Mám svého malého chlapečka. Malej týpeček se jmenuje Standa po tatínkovi, no mě to nějak nejde přes pusu. Ale Standova neteřinka vymyslela jak mu budeme říkat — je to malej Šáňa. A je to poklad, miminko moje vytoužený a úplně dokonalý.

Asi bych ti měla povyprávět o své práci. Pořád dělám reklamy na sociálních sítích a mám kosmetické studio. Dělám kosmetiku, občas řasy a prodlužuju vlasy. Pomalu se blížím svým snům a zdaleka to není konec.

Nevím jestli jsem ti psala o mé mamince Jarce Matuškové a její metodě JIH®. Je to už dávno, kdy jsem prošla její školou pro terapeuty — bylo to v roce 2015 a v roce 2016 jsem dostala svůj certifikát. Od té doby uplynulo 7 let a mě došlo jak velká chyba to bylo, nevěnovat se tomu. No, když to teď píšu, nevím jestli bych to změnila. Já jsem za tu dobu udělala kus práce na sobě — na tom, kdo jsem.

Dnes se za sebe nestydím. Klidně budu veřejně hlásat, že jsem terapeut a jsem na to hrdá.

Musím ti říct, že ani nevím kdy jsem tak intenzivně pracovala na svém vlastním projektu tak, že to chci mít všechno dobře. A dokonce jsem udělala online kurz "JAK MÍT PENÍZE" — a to považuju fakt za svůj úspěch. Ne to že ten kurz je, ale to že o něm mluvím a propaguju ho. Protože peníze jsou moje HORA — chápej problém. Vždy mě všechno dostalo přes peníze a jejich nedostatek.

Ale víš co je absolutní sranda? Že mě paradoxně ty peníze vždycky fungovaly a fungují. Jen je nemám na hromadě pod polštářem. Ono se to ale vždycky nějak povedlo. Vždycky, když jsem nevěděla jak dál, o to víc jsem věřila, že to dám. A vždy, když jsem něco chtěla, chtěla jsem to tak moc, že se to vždycky nějak povedlo.

Víš co se vlastně změnilo?

Za ty roky se změnil můj vlastní pohled na mě. Tahle věta by měla být vyvážená zlatem.

Protože už nejsem nastavená na nedostatek. Když nemám, je to výzva. Hledám cesty jak to změnit. Už o sobě nepřemýšlím jako o průseru.

Nezlob se za ten výraz, ale tak to skutečně bylo. Když jsem přemýšlela o sobě, nebylo to jako nad naprosto úžasným stvořením. Naopak — ve svém životě jsem se patlala, k tomu patlání jsem pak měla děti, chlapa co mě neustále podváděl (a já jsem si myslela, že to bylo mnou, protože jsem nebyla dost dobrá). Peníze jsem neměla snad na nic. Neustále jsem vymýšlela způsoby jak z toho ven. A pak jsem byla s holkama sama.

A nesmím zapomenout, že v tu dobu jsem byla zadlužená tak, že jsem nikde nechtěla ani trvalé bydliště. Snažila jsem se o sobě nedávat moc vědět a hlavně být utajená. Pak přišla moje insolvence, kterou příští rok zdárně doplatím.

Dneska když ti to píšu, říkám si, že je to hustý. Stačí, aby člověk změnil pohled sám na sebe. Ale ona to byla fakt dlouhá cesta.

Teď musím říct, že všechno mělo svůj vývoj a bez něj by to asi taky nešlo. Takže nelituju ani jediného okamžiku.

Víš co je nejdůležitější?

Síla myšlenky. Přítomného okamžiku. Tolik zmiňovaná sebeláska. To, že se snažíš žít v pravdě a lásce.

To, že víš co chceš a máš nějaký alespoň malý cíl — takový, který splníš, a pak si dáš další.

Ať prožíváš cokoli, věř — na všechno je řešení a nic není tak hrozné, jak to vypadá.

Tohle rezonuje? Ozvi se mi — ráda si popovídám.